RAP

more všichni brikety si myslej, že můžou dělat hudbu přitoj jejich táta rozbitej, rozbitej o moji ruku, vstane a dostane pele do nosu. Tvůj táta, tvoje matěr pojebali by a to je můj závěr. Můžeš bejt z Anglie, můžeš bejt z Francie stejně nikoho nezajimas zmrde co ti je gadzo si kazdej si mysli ze je cikan pritom obe strany spatny jak vsechny na vas plivam

Jajajaja Smokey chytnu ho a potecě krav vodopádem krev jak kdybys píchal do voodo

Sory já jsem new fit kdo zas nechal gintera vařit

Sory já jsem new fit kdo zas nechal gintera vařit

Se

Hej, vstávám jak stín, v očích mám mráz,
život mě pálí jak syrová sůl na jizvách.
Tvrdý jak beton, mý slova jsou hřebík,
než kejvneš hlavou, už dávno jsi terčík.

Není to hra, tady krev teče proudem,
za rohem čeká zrada, podraz pod louhem.
Nečekej slitování, svět je jak pes,
co kouše tě první, když otočíš se.

(Refrén)
Tohle je rap, co ti roztrhne tvář,
žádnej popovej beat, žádná falešná zář.
Drsnej jak noc, když tě honí tvůj strach,
já nejsem tvůj kámoš, já jsem ten tlak!
Mám v srdci asfalt, v duši plameny,
mluvím za ulice, co maj svý jizvy z věty.
Mě nezajímá tvůj Instagram flex,
když tvůj celý svět padne pod jeden text.

Mě učil hlad, mě učil klam,
když každej kolem chtěl, ať skončím sám.
Ale já rostu z temnoty, jako plevel z trhlin,
tvůj svět je hra, já jsem glitch v systému, vliv.

(Refrén)
Tohle je rap, co ti roztrhne tvář,
žádnej popovej beat, žádná falešná zář.
Drsnej jak noc, když tě honí tvůj strach,
já nejsem tvůj kámoš, já jsem ten tlak!

(Outro)
Tak řekni mi, kdo má kuráž to dát?
Stát si za svým i když všechno jde v pád.
Jsem hrot, co se noří do masa z lží,
ten, kdo mluví pravdu i když každý mlčí.

(Intro – syrově)
Každej mluví vo dobru, každej zná ten hřích…
Ale málokdo se ptá: "Kdo vlastně určuje směr?"
Bůh? Ďábel? Člověk? Všichni máme krev…


Narodil jsem se mezi světlem a tmou,
kde modlitby mizí a duše se rvou.
Máma mi řekla: „Věř v Boha, ten tě spasí,“
táta řval v láhvi, peklo měl pod vlasy.

Chodil jsem v kostele, cítil jen chlad,
kázání zlomený jak starý městský hrad.
Farář měl zlatý kříž, ale prázdnej pohled,
zatímco ďábel mě učil – říkal: „Buď o krok dopředu, vole.“

(Hook)
Bůh mi sliboval nebe – ale mlčel, když jsem křičel,
Ďábel mi dal hlas – ale vzal všechno, co jsem chtěl.
Padlí i svatí – všichni máme masky,
v týhle hře vo duši neni místo pro lasky.


Viděl jsem anděly brečet, démony se smát,
pravda se mění podle toho, kdo ji má rád.
V ulicích krev, ne v barvách víry,
jen další oběť – statistika války.

Nebojím se pekla, už jsem v něm žil,
nebojím se Boha – ten se mnou nikdy nebyl.
Postavil jsem si chrám z popela a prachu,
nepotřebuju spasení, když jsem sám v tom tahu.

(Bridge – zpomaleně, temně)
Když padneš na dno, nehledej kříž…
Někdy tam najdeš víc pravdy než v celým tvým životě.
Až poznáš bolest… poznáš, kdo jsi.

(Hook – znovu, silněji)
Bůh mi sliboval nebe – ale mlčel, když jsem křičel,
Ďábel mi dal hlas – ale vzal všechno, co jsem chtěl.
Padlí i svatí – všichni máme masky,
v týhle hře vo duši neni místo pro lasky.

(Outro)
Tak koho si vybereš, brácho?
Světlo, co tě nikdy neslyší?
Nebo temnotu, co tě vyslechne… a sežere?

Pokud chceš, můžu ti napsat i druhou sloku s jiným úhlem, nebo dodat melodický refrén, beatovou strukturu, nebo to převést do formy nahrávacího textu (pro studiovou stopu). Dej vědět, kam s tím dal .

A viděl sem tě, čaje, radši jdu o dům dál,
abych se tě na něco ptal, ale hned bych litoval.
Tvůj pohled je ostrej, řeže jak skalpel,
každý tvoje slovo pálí víc než karambol v paměti, co bolí jak ocel.

Chodíš po mý hlavě v botech s jehlou,
šlapeš po vzpomínkách, co mě dřív držely celou.
Byla jsi sen, co zhořkl jak káva bez cukru,
dneska jdu dál, i když srdce táhne zpátky do kruhu.

Mí dny jsou tichý, jak by někdo vypl zvuk,
tvůj stín se táhne za mnou, ale já měním směr i vzduch.
Nejsi ta, co jsem si maloval do not,
tak radši mizím dřív, než se to zase zvrtne v bod nula, plot twist a šok.

Refrén:
A já jdu o dům dál, tvý oči jak klam,
sliby jak vítr, co mizí, když se zvedne tamten prach.
Už nechci zpět, nechci tě znát,
byla jsi lekcí, co bolí, ale naučila stát.
A já jdu o dům dál, i když srdce váhá,
ten příběh je dopsaný, už není co brát,
už není co dávat, není co psát –
jen nový beat, nový dech, nový start.

Yeah, vstávám, svět je v hajzlu, zas ten smog a špína,
v hlavě víc toxinu než u fabriky rafinérní Čína.
Město dejchá kouř, každej druhej tu chce bejt boss,
ale realita je drsná, dlužíš bance, platíš kost.

Zkurvenej systém tě mačká jak citron do mojita,
politici mluvěj sliby, pak si mastěj kapsy z kryta.
V tramvaji smrady, v hlavě hlasy, někdy fakt přemejšlím,
jestli tenhle život neni jen zkurvenej satirickej film.

(Chorus)
Tak řvi se mnou – kurva jo, tohle je náš svět,
kde pravda se ztrácí, a lež má zlatej řetěz.
Žijem v tom bordelu, co voní jak parfém z pytle,
a kdo hraje čistě, skončí dole, mezi krysy v pytli.

Geyosi mají rádi Pelé raklo jim dává do prdele a on říká ÁÁÁ mas postavu jako kar yeah yeah

Chbri v ulici

ptáš se mě jak ti bude slušet mullet jediný co ti projde hlavou bude bulletka pak ale nesmíš bulet až budeš vypadat jako fetka, proč si pořád tak nateklej všichni víme že jsi levnej a ješte hůř že jsi k tomu teplej, jak můj radiátor na dissu jsem tě rozbil jak gladiátor

Natekla huba spocená noha pod nehtem špína slina,noha hnila,a taky i pod nehtem spina,hnida,v hlavě dzuva tak dávej pozor na pitbula

chtel bych text

tady někdo píše ze jede po městě 100 ale kde jsou peníze na nafty žádný kecy žádný tracky žádný rýmy tak ja to tady rychle uklidím

Chtěl bych se naučit rapovat

ha more co je svama
budu delat to svama
skurvena drama
mam to rada
chitla bi te za
kare ta klara
co na klavir hrala

Ty curaku nauč se psát

Jo more
Kdyby si viděl moje texty tak spadneš more kdyby se to pochopil vy malí čuzy kidy jo more jedu si tady solo rimak si je to ono hou